1989 - 1993 Škoda 105. První auto, které jsem osobně vlastnil. Koupili jsme ho od tátova kolegy z práce, rok výroby 1977 a se zhruba 18-ti tisíci kilometry na tachometru. Ale i tak jsem si se škodovkou užil spoustu trablů. Namátkou vzpomínám na vyteklou nádrž benzinu uprostřed horkého letního dne a nebo návrat z Hradce památného 17.11.1989, kdy jsem při silniční kontrole přišel za unikající olej o techničák. Vyřešili jsme to tenkrát akutolem (obvaz ve spreji) těsně před kontrolou, protože, jak říkali znalci, škodovky prostě olej pouštěj... Největší nectností auta ovšem bylo startování. Než se podařilo nastartovat, bylo nutné mechanicky napumpovat benzin do karburátoru, ale ani tak nebylo jisté, kdy se pojede. Také vzpomínám dvě havárie - jednou do mne narazil žigulík v Kobylisích (díky tomu byly nové plechy na celém předku) a podruhé jsem narazil do haldy písku při návratu z lyžování na Dachsteinu. Škodu jsem prodal přes bazar v Olešné a bylo to asi naposled, kdy jsem auto prodal za víc, než koupil.
Škoda 105 S Na svatbě v roce 1990 Interier
1993 - 1995 Fiat Regata 1.9D A to bylo první auto, které jsem si koupil za vlastní. Původně jsem si chtěl koupit Favorita, jenže, jak jsem Regatu uviděl a zkusil, rozum šel stranou a tak jsem přišel ke svému prvnímu naftovému autu (atmosférická 1.9). Fiat, narozdíl od škodovky, měl už naopak najeto hodně (170t km), takže hned při první delší trase (do Brna) se vysypala převodovka. Následoval rozvodový řemen, vodní čerpadlo a později geometrie... Na druhé straně, spotřeba 6 litrů, elektrické ovládání a prostorný kufr. Nakonec mne všechny ty rostoucí náklady na údržbu donutily auto prodat. Za ty dva roky mi také auto vykradli (autorádio) a jednou jsem s ním havaroval resp. byl jsem nabourán zezadu (bez větších následků). Největší akcí byla cesta do italských Dolomit (včetně zavaření motoru) a nejslavnější potom ples v Mirošově a kytarista na hauptně.
Fiat Regata 1.9D Ani kryt na rádio ho nedokázal ochránit... Slavný květinový ples V Cortině d´Ampezzo
1995 - 2004 Škoda Forman 135. Auto, které s námi zažilo nejvíc, těžko už kdy mohu mít k jinému stejný vztah. Po Regatě jsem chtěl novější stroj do max. 3 roků stáří, ale znovu jsem šlápnul vedle. Z druhé ruky jsem koupil Formana, o jehož původu mám dodnes pochyby. Nicméně, po svaření výztuhy motoru už tohle auto nikdy žádnou poruchu nemělo -až do zničení přední nápravy při stavbě chaty. Posloužil k slavným cestám na Hvar i do Norska, takže tohle auto je pro mne bezkonkurenční srdeční záležitost. Kombi, spolehlivé, v zásadě nic mu nechybělo. Vylepšení o immobilizer vedlo ke známé scéně, kdy moje paní zvyšovala hlas. V roce 2000 jsem auto nechal přestavět na LPG a prodělalo generálku. To ovšem nebyla dobrá volba a postupně jsem začal používat jiná auta - až nakonec byl Forman jen "stavební" auto do Chrustenic. Prodal jsem jej přes Škoda bazar.
Na Vlatavě Trajekt v Sučuraji Karlov v Beskydech Interier
1999 - 2001 Fiat Bravo. Benzinová 1.6, nízká hmotnost a na tehdejší dobu velmi atraktivní vzhled, ostatně původně si jej objednal finanční ředitel, nakonec se ale řízením osudu dostal ke mně. Jen jsem s ním možná jezdil rychleji než se slušelo a tak není divu, že se mi jej snadno podařilo nabourat na Jižní spojce - při vyhýbání koloně jsem přejel v osmdesátce dva obrubníky a zničil jak kola, tak nápravnici. S Fiatem jsme rovněž stihli jeden Hvar (konečně jsem i naložený mohl předjíždět...) a ještě jsem si ho od firmy odkoupil. Jenže potom jsme najednou měli doma auta tři. Prodej byl velmi snadný, zájemců se ozvala spousta, ve své době bylo toto auto velmi žádané.
Fiat Brava 1.6 Interier
2001 - 2003 Škoda Octavia 1.6. Modrá (služební) oktávie. Oproti Bravě měla možná méně výkonu na kilo, nicméně pokud jde o místo v kufru... Stalo se, že mi auto už po třech dnech vykradli (opět autorádio - záznam mám na záběrech z kamery a celé to trvalo tak dvacet vteřin). Ze všech cest nejvíce vzpomínám na první cestu do Dolomit (jarní lyžování) do Gaisu. U téhle octavie mi vadila mi asi jen spotřeba, hlavně při jízdě na dálnici. Ale i tak jsem si stihnul tohle auto na dlouho dopředu oblíbit.
Není moc vidět, ale je to ona
2003 - 2006 Škoda Octavia 1.9 TDI. Tahle oktávie měla oproti předchůdkyni dvě výrazné přednosti - za prvé jasně červenou barvu a za druhé naftový motor. Myslím, že za celou dobu, co s nějakým autem jezdím, to bylo mé auto nejoblíbenější. Nejdelší cestou byl poslední Hvar, kde se mi také podařilo najet olejovou vanou na kámen (naštěstí bez následků - ačkoliv to byla rána příšerná, vše ale vydrželo) Ke konci služby se u oktávie začala projevovat závada typická pro tyto TDI motory - porucha váhy vzduchu a s tím spojený kolísavý výkon motoru. Různé SPZ souvisí s převody ve firmě, auto je to ale pořád stejné...
Škoda Octavia I 1.9 TDI V Zuberci V Itálii na lyžích
2006 - 2009 Škoda Octavia II. Zcela nové auto, liftback, naftová 1.9, klasika. Neměl jsem moc rád barvu (něco jako zlatá metalíza), ale jinak byla s autem opět naprostá spokojenost. Nový model je oproti tomu původnímu o trošku větší (hlavně na zadních sedadlech) a sedí se výš, zpočátku jsem si na to musel trošku zvykat. Nejraději vzpomínám na cestu k Jadranu (Trogir) - kde jsem poprvé ocenil funkční klimatizaci.
Škoda Octavia II 1.9 TDI Legoland, Kounické kameny, a v Nučicích
2009 - 2010 Citroen C5. Dosud nejpohodlnější auto, prostorné a špičkově vybavené. Chvíli jsem se nemohl smířit s automatem a zkoušel jsem řadit v pseudo manuálním režimu, jenže, nakonec jsem si zvyknul. Na dlouhé cesty dokonalé - ověřili jsme si hlavně při cestě do Trieru (protože první delší cesta do Dolomit to byla samá "stau"). V alpských zatáčkách se mi dokonce hodily i směrové světlomety ale úplně nejlepší vychytávkou bylo rozmrazování předního skla.
Citroen C5 2.0 HDI
2009 - 2016 Fiat Punto. Zamýšleno jako auto pro děvčata. Po přestěhování do Nučic bylo nutné pořídit druhé auto, navíc Any si už také udělala řidičák. Naftová 1.3 JTD má spotřebu kolem pod 5 litrů a slušný výkon (Punto je tak kupodivu docela hbité i na dálnici). Any s ním již absolvovala Eurotrip (Polsko, Maďarsko) a snad až na volnější řízení mu ani není co vytknout. Navíc se k nám zase vrátila značka Fiat, což je prostě rodinná úchylka. Původem je přímo z Itálie, má poněkud lepší výbavu a je to poslední facelift typu 188. Punto si u nás odsloužilo své, nikdy nestonalo a jen ke konci trošku hvízdalo turbo - takže když se do něj trefil nepozorný řidič a znamenalo to jeho konec, bylo nám to dost líto.
.JPG)
Fiat Punto Classic 1.3 JTD
2009 - 2013 Škoda Octavia II Combi. Tentokrát jsem si auto i objednával, takže jsem si mohl vybrat (v rámci limitu, takže jsem se do rozpočtu nevešel s koženými potahy). Oktávie měla paket pro špatné cesty, tedy mírně zvýšený podvozek, byl to kombík (liftback není nepraktický, ale kombi je větší) a díky hagusům byla mnohem snadnější montáž nosiče (obvykle pro střešní box). Naftový motor je opět 1.9 TDI, ale výkon se mi zdál trošičku nižší než u předchozí generace (tedy ne, že by mi nestačil). Výraz čelní desky po faceliftu se mi líbilo více, než starší verze, auto není tak zachmuřené. S oktávií nebyly po celé čtyři roky žádné problémy, jediné jsem způsobil já - v Chorvatsku jsem natankoval omylem benzín místo nafty a jednou jsem trefil prasátko v lese. Odnesl to jen nárazník a trošičku hauptna. Loučení s tímhle strojem nebylo snadné.
Škoda Octavia II Combi 1.9 TDI Oliny narozky Naposledy v Nučicích
2013 - 2025 Fiat Linea. Hledání nového auta skončilo objevením modré linei se stejným motorem jako už máme v puntu (1.3 JTD) - a bylo rozhodnuto. Není to kombi, a tak jsem se musel naučit skládat kolo (do oktávky se vešly dvě kola tak jak jsou...), ale jinak autu moc vytknout nelze. Linea má kufr sice objemný, jen méně přístupný. Ale celkově je pro mne toto auto příjemné překvapení, oproti malému puntu (linea je grande punto s kufrem) je jízdně výrazně lepší. Možná bych mu zvýšil výkon topení a trošku i motoru (obsah 1.6 by mohl být tak akorát) a také zpřesnil řazení (souviselo ovšem s vadnou spojkou), ale svezení není špatné a auto se spokojí s pěti a trochu litry nafty. S výměnou spojky sloužil následně ještě Andulce a Radce, až nakonec prodán, pořád funkční ale již kosmeticky opotřebovaný do Ústí.
.JPG)
.JPG)
Dlouhý zadek, velmi pěkná kapota, solidní interiér a veliký kufr
2016 - ???? Fiat Grande Punto. Nástupcem stříbrného Itala je bílé Grande Punto, koupené jako mírně ojeté (40.000 km). Motor je tentokrát benzinový 1.2 48kW, žádné velké závodění, nicméně zase je to velmi tichý společník a řekl bych, že i velmi pohledný. Vyžaduje o něco víc paliva (6,5 litru oproti 5,0 u starého Punta) a kupodivu je typován jen pro 4 osoby (starý byl pro pět). Je o něco větší neź předchozí punto a také interiér je o kus lepší. A je tiché (dokud tedy nejede moc rychle a řadí se v něm, na rozdíl od Linei, skvěle)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
GPéčko je pořád pěkné auto, v interiéru je proti Linee jednodušší a typovaný pro čtyři
2018 - ???? Ford Focus Kombi Mk3. Po delší době změna tovární značky, žádný fiat do služby nastupuje Focus. Další změnou je, že jde opět o benzínový stroj - litrový přeplňovaný tříválec, který ale podává pozoruhodných 92 kW. Oproti jiným benzinovým motorům tento - díky turbu - nechce žádné velké vytáčení do obrátek a pořád vyžaduje další převodový stupeň. A těch má celkem šest, to je u nás také poprvé. A jedna specialita - vyhřívané čelní sklo.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Kombík, kterému chybí snad jen hagusy
.jpg)
.jpg)
