Cyklistická sekce:

Zpoza řídítek v roce 2015:

19.9.2015 Podzimní přejezd Šumava. Hanušem a Kájou naplánované pokračování přejezdu Českého lesa a Šumavy (posledně jsme v dešti skončili právě v Nýrsku) bylo tentokráte pojato více realisticky (t.j. s ohledem na skutečnou výkonnost). Ovšem první, co mne po dojezdu do Nýrska zajímalo bylo, čím nahradit matku rychloupínače. Naštěstí pomohlo místní železářství a následně i opravna kol. Tím ale moje drobné komplikace nekončili, nicméně pro tentokrát jsme mohli vyrazit.

    Čekal nás loni neuskutečněný výjezd na Velký Javor z německé strany. Popravdě řečeno, ještě, že jsme se do toho loni nepustili. Výšlap je to opravdu vydatný (zhruba ze 650 mnm až do asi 1400) a jeden úsek je jen chodící. Jeden weissbier byl tedy nahoře více než zasloužený. Další odměnou byl následující sjezd po modré sjezdovce a dál, v podstatě až do Železné Rudy. A v penzionu nás čekalo teplo, slušné zázemí a ráno i snídaně do postele. Večeře ve Zlomené lyži sice nevyšla, ale hladový jsme také spát nešli.

    Druhý den na nás čekal přejezd Poledníku (v zásadě přesně to, co jsme si v zimě sjeli na běžkách, jen opačně)  - kde nás, pochopitelně, zastihnul déšť. Následovali Černá hora, Bučina a opět déšť, takže na Knížecí Pláně jsme přijeli mokří a špinaví. Ale i tady bylo teplo, polopenze a čas na důkladnou regeneraci.

    A třetí den - no to jsme přeci jenom spadli do Strakonic! (trochu vtip, protože žádná cesta v poklidu dolů neexistuje...). Před Vimperkem moc pěkná pasáž s mostkem přes železniční trať. A díkz Pepovi už víme, jak mávat na železničáře, aby zahoukali.

 

Ostrý z Německa, Poledník v dešti, Javor  a drezína nad Vimperkem

 

22.6.2015 Zahajuji léto. Co pro mne znamená, že začnu do práce dojíždět na kole. Počasí tomu úplně nakloněné není.

24.5.2015 Jarní brdská klasika. Nejprve to vypadalo, že se pojede až někam na Orlík (a tak bychom jeli tak ve čtyřech), nicméně následně došlo u organizačního dua k přehodnocení situace a krátká trasa přes Kotel tak přilákala nebývalé množství účastníků. Což ale zase vedlo ke značné nepřehlednosti celého pelotonu a docházelo k občasným ztrátám (vím to, také se mi to přihodilo a dorazil jsem osamocen až do Lipnice...). Prvním velkým cílem byla nová rozhledna na Kotli - což byl nakonec asi i největší výšlap - i když jinak se prý nastoupalo celkem poměrně k trase dost. Druhým byla pozoruhodnost - budhistická svatyně nad Lipnicí a posledním cílem (v pořadí) pak stodola v Kakejcově s vynikající grilovanou krkovičkou.

 

Účastníci zájezdu do Kakejcova 24.5.