Notes podle roků:

Notes v roce 2014:

27.12.2014 Výstup na Těchovín. Těchovín je nejvyšším vrcholem Křivoklátské vrchoviny a jako takový má celých 617 m.n.m. Není to žádný vrchol typu Plešivec či Vraní skála, nicméně, malá mohylka na vrcholku dává člověku pocit dosažení cíle. Směrem k jihu je teď, v zimě, docela vidět, jinak je ale vrch celý zalesněný. Největší pozoruhodností na trase ze Zbiroha je kostel Petra a Pavla u Líšné, jeho stav je ovšem tristní. Při cestách Zbirožskem jsem obvykle volil cestu při Zbirožském potoce, nicméně kouknout se stranou hlavních tras také není marné.

 

Zbirožský zámek                          Kostel Petra a Pavla                                                                          Vrcholovka

9.11.2014 Svatomartinská husa.  Postupně vylepšuji recept a zatímco loni to byla víceméně partyzánská akce, letos už byla husa očekávána. Maruš s Tomem se předem ohlásili, takže čekat do úterý ani nemělo cenu, navíc kdy jindy si v klidu vychutnat dobré jídlo. Za rok zcela jistě zase.

Bez komentáře...

 

25.10.2014 Frankfurt a/M.  Podnikli jsme krátký, leč vydatný výlet za Aničkou do Frankfurtu. Dovezli jsme jí některé chybějící věci a hlavně lektvar v chladícím boxu. Anička se na naši návštěvu opravdu důkladně připravila a tak jsme podnikly malou exkurzi městem a shlédli řadu místních zajímavostí. Vrcholem večera byla večeře, při které jsme ochutnali něco typicky frankfurtského (nebyla to ale stejnojmenná polévka s párkem, ale zelená omáčka a k tomu řízek). Druhý den jsme si ještě před odjezdem stihli prohlédnou kampus Goethe univerzity a také ochutnat klasický turecký kebab.

 

Any před kolejí                              Vchod do metra                           Náplavka                                      Panorama              

 

28.9.2014 Karlštejnské vinobraní.  Po loňské, vcelku náhodné, účasti jsme si tentokrát akci předem naplánovali. A opět jsme měli štěstí na počasí a opět jsme narazili na výborný burčák, dokonce od stejného prodejce (asi to nebude náhoda). Navíc jsme výpravu rozšířili o Ivanu a Michala (Michal pochopitelně přijel na kole...) a tak téměř dokonalé akci zkazil umělecký dojem závěrečný problém s odemčením domu.  Díky tomu jsme nemohli hostům nabídnout slíbenou kávičku a tiramisu, protože,pokud se člověk nedostane do domu, nedostane se ani do ledničky.

 

Karlštejn                                       Lidí dost ale jde to...                   Eliška, Iva a Any                         Hasiči na Mořině

 

1.9.2014 Belianské Tatry.  Letošní výpravou jsem zkompletoval všechny tři části Tater (po Západních Tatrách v roce 2011 a centrální části v roce 2012) a prošel si nejvýchodnější část. Kvůli zavřené hřebenové trase je výběr tras menší, ale výstup pod Jehněčí štít na Kopské sedlo je jedinečný. Monkova dolina (opravdu je lepší ji lézt nahoru,jak bylo dříve nutné) byla ještě hodně bažinatá a výstup nebyl snadný, nicméně, jakmile se člověk vynořil (opravdu,mlha se zvedala právě, když jsme se dostali do sedla), pohled byl fantastický. To druhá strana údolí (Magura) je proti takovým fotogenickým partiím ve velké nevýhodě, charakter je blízký třeba Beskydům a navíc tu jsou cesty dost zničené lesní těžbou a předchozími dešti. Možná v teplém podzimním dni by to byla skvělá tůra, v promáčených botech a mlžném oparu to nebylo ono.

 

Kopské sedlo                               Opravdu jsem tam vylezl           Mlžný opar                                   Podařené ráno ve Ždiaru

24.8.2014 A opět jedna kuchyně.  Nicméně tentokráte jsem to měl mnohem snazší, neboť jsem jen pomáhal u Romana v Nuslích. Ale práce to byla moc pěkná, nový typ kuchyní má totiž oproti předchozímu řadu změn a tak i postup sestavování je mírně jiný. A kromě nového korpusu nás čekalo i několik vyložených chytáků - nejprve jsme se zdrželi u uchycení digestoře a poté nás prověřil posuvný panel na dvířka myčky. Ale výsledek bude, myslím, velmi dobrý, jen co Roman sežene zbývajících pár drobností, tak to bude mít doma jak na zámku.

Nuselský pohled                         S Romanem zapřemýšlíme         První fáze                                     Téměř kompletní

 

9.8.2014 Loketské kulturní léto.  Z programu jsme si vybrali Zkrocení zlé ženy (hlavně tedy proto,že představení bylo tento víkend,který jediný vyhovoval jak nám,tak Černochovi). Hned po příjezdu - v Lokti jsou slavnosti a všude spousta lidí - jsme se chvilku posadili na náměstí a tam si nás také Petr s Lucií vyzvedli. Ochutnali jsme Floriána a už v plném počtu zašli na večeři do Atmosféry. Dojedli jsme tak akorát, abychom stihli představení ("Klasická komedie o věčném milostném střetu ženského s mužským a mužského s ženským...hlavní role Roman Zach a Tatiana Vilhemová"). Kus byl pojat modernisticky, ale s potřebnou nadsázkou, zdálo se, že jak na scéně, tak před ní, se všichni bavili dobře. A amfiteátr s hradem v pozadí, to se také jen tak nevidí.

 

Loketské zákoutí                         Lucie,Petr a Handy                     Amfiteátr                                      Scéna s hradem
 

12.7.2014 Rodinná sešlost.  Při výjimečné příležitosti - svatby Zdenka a Lucky, svolala teta Jarmila rodinnou sešlost. V Kamenném Újezdě jsme se tak po čase potkali s členy všech větví Koštejnů. S Jírou jsem se neviděl alespoň deset let a s dalšími to nebylo lepší. Nejhorší to ale muselo být pro nevěstu - zapamatovat si alespoň část lidí,které potkala poprvé v životě, muselo být těžké. Škoda jen, že jsme tento den měli ještě jednu oslavu a tak jsme na akci zanechali do konce jen Marušku.

 

Rodinná sešlost v Kamenném Újezdu

 

20.6.2014 Krkonoše, den čtvrtý.  Poslední den nás čekal už "jen" výstup ze Špindlu Dlouhým dolem zpátky na hřeben,resp. na Výrovku, kde jsme dali svačinu, a poté jsme pokračovali kolem Bufetu na Rozcestí a Lyžařské chaty k rozcestí a dolů do Pece. Zpátky k autu jsme se už pohodlně dopravili autobusem a tím se náš velký okruh Krkonošemi uzavřel.

 

20.6.2014 Krkonoše, den třetí.  Trasa třetího dne mohla mít řadu variant - velmi krátkou (t.j. seběhnout do Špindlerova Mlýna) a nebo delší, ideálně až přes Labskou boudu a údolím Labe dolů - a tuhle cestu  jsme si zvolili. Počasí bylo značně jiné než včera, chladno,ráno kolem 4 stupňů a déšť - chvílemi výrazný. Nicméně kliku jsme měli v tom, že jsme se těm největším lijavcům unikly pobytem na Špindlerovce a Martinově boudě (v obou případech s malou svačinou) a poté už se začalo vyjasňovat. Po sestupu Labskou soutěskou a ve Špindlu už bylo docela horko. Nocleh jsme měli ve Svatém Petru, přímo pod sjezdovkama.

 

Jezera na polské straně          Mužské kameny                       Opět květena...                         Špindlerův Mlýn

 

19.6.2014 Krkonoše, den druhý.  Úkolem dne bylo vylézt na Sněžku. Vyrazili jsme z Albeřic krásným, liduprázdným údolím k Pomezním boudám, kde nám ovšem klid skončil. Už při stoupání na Jelenku bylo poměrně dost dalších turistů, ale nebylo to vůbec nic proti samotnému vrcholu. Tam bylo jak o pouti - což je celkem trefné, neboť důvodem bylo, že v Polsku byl svátek Božího těla a tak to zřejmě mnozí využili k výletu (v zásadě chvályhodné). Jakmile jsme odbočili k cíli dnešní trasy (Luční bouda), už jsme zase byli sami. Luční bouda se zdá být dobře vedena, pokoje sice jednoduché ale vše čisté a funkční. K večeři jsme ochutnali guláš a místní pivo (je zde totiž i pivovar) a obojí výborné. Takže i přenocování ve 1420 m. nm bylo pěkným zážitkem. A nesmím zapomenout na krásné počasí (neboť se to druhý den mělo dost změnit...)

 

Výstup od Jelenky                   Any a Sněžka                              Vstavač                                     Luční bouda

 

18.6.2014 Krkonoše, den první.  Any si přála vylézt na Sněžku a tak jsme si naplánovali přechod Krkonoš podle vzoru Jeseníky, tedy v zásadě na lehko, s tím ale, že nespíme na jednom místě, ale přecházíme přes celý hřeben. Plán byl (a také jsme jej dodrželi): Svoboda nad Úpou - Horní Albeřice - Luční Bouda - Špindl - Pec. První den (už jen kvůli zastávce ve Turnově...) to byla jen aklimatizace, od nádraží ve Svobodě (kde jsme zanechali auto) jsme vylezli přes Sluneční louku na Rýchorské Boudy a hned zase dolů, do údolí. Nocleh jsme měli zajištěný v penzionu Zvonička a byl to jeden z velkých zážitků akce. Majitel je velký srdcař a jeho vyprávění o stavbě i dalších věcech bylo bezvadné. A to nemluvím o dobrém jídle i pití, prostě ubytování tady je dobrý tip.

 

Sluneční louka                           První z mnoha (arnika)                                                                    Penzion Zvonička

 

28.5.2014 Bota č.2.  Tentokrát Marta vyráběla celý pár, nicméně moje úloha byla tentokráte menší a omezila se na výrobu "skleněného" podpadku z organického skla. Což vcelku dobře splnila přímočará pilka.Pro upevnění k botě jsme nakonec použili nejjednodušší postup - vruty, i když ty v podpatku vytvořily viditelné "vady". Výsledek není tak spektakulární jako minulá lodička, ale zase je to, podle mého, mnohem více reálná bota.

 

Obě botičky na téma Straight Edge

 

10.5.2014 Sraz ZŠ.  Po několika letech (myslím, že pěti) zorganizovala děvčata opět další sraz. Tentokráte v Kamenném Újezdu. Oproti předchozímu srazu byla účast slabší (řekl bych že poloviční) a z učitelů už nikdo. Také počasí nebylo moc nakloněné mým fotografickým úmyslům, takže ani fotky nejsou co minule... A ke všemu jsem na srazu mohl být asi jen do osmi.

 

Ze společného fortografování

 

19.1.2014 Bota.  Dokončil jsem výrobu platformy pro Marty botu (klauzurní zkouška). Použili jsme lipové dřevo (špalík mi zaslala firma zásobující sochaře) a musím potvrdit, práce s tím byla opravdu pěkná. Jen na několika místech se mi vytrhl kus z okraje a pokaždé to byla moje chyba, že jsem šel dlátem proti příliš slabému materiálu... I vyhlazení se u takového tvaru dělalo poměrně dobře, takže už před mořením byl výsledek celkem slušný. Moření jsem se trochu obával, první zkoušky mořidla (mahagon) vycházely dost tmavé a ředění zase nedávalo tu správnou barvu. Nakonec se ale ukázala, že na vyhlazeném povrchu to vyznívá jinak, než na cvičném špalíčku. Po navoskování už, hlavně vnitřní strana, byla přesvědčivě mahagonová...

 

Začínám s opracováním             Téměř hotový hrubý tvar           Po namoření                                Výsledná bota

 

1.1.2014 Závist.  Už hodně tradiční je náš výšlap na Nový rok. Letos jsme neměli žádný extra plán a tak jsme se rozhodli vyšplhat na hradiště Závist, mohutný kopec nad Zbraslaví osídlený několik století před Kristem. Dodnes jsou patrné valy kdysi zde vybudované a na temeni je pozoruhodná plošina. Podle nákresů zde v průběhu časů byla řada staveb, nicméně dnes je vše zavezeno zeminou, aby nedošlo k další devastaci. Velmi příjemné bylo, že inverzní oblačnost to vzdala a bylo chvílemi i pěkně slunečno, tedy počasí pro výšlap nejvhodnější.

 

Vrch Závist                                   Pozoruhodné tvary stromů       Někdo možná slavil tady           Vrcholová plošina