Zaznamenal jsem:

19.-22.2.2026  Soustředění PLSS - Horní Blatná v Krušných horách - V pátek navíc fantastické počasí, minus 11°C po ránu, nově protažené stopy a modrá obloha. Opravdu mimořádný den. Trasa na Jelení přes německé území se zastávkou na jednoho Rudohora na Celnici a obědem na Jelení (načasováno skvěle, neboť jinak docela fronta), celkem asi 32 kilometrů včetně prodloužení na Pernink. Sobota již byla blíže klasickému krušnohorskému počasí, ale nezačalo pršet, připadnul nový sníh a i když se postupně oteplovalo, tak celý den dobré. Trasa vedla na Boží Dar, sníh byl o něco skluznější a najeli jsme opět přes 30 km. Zato neděle, deštivo, teplo - nikdo už neměl morál na to nazout znovu lyže.

 

Horní Blatná, páteční ráno a modrá obloha, přípitek na Celnici a snímek ze soboty, to už bylo zase jiné kafe.

 

7-8.2.2026  Telnice - Mikulov a zpět - Po překvapivě pěkném předchozím víkendu jsem si naplánoval takový poloviční přejezd východních Krušných Hor - v sobotu z Telnice přes Komáří Vížku, Cínovec až na Horu tří pánů, potm dolů po modré bouřňácké sjezdovce do Mikulova, kde jsem přenocoval v chtě Mikulka a v neděli ráno - po překvapivě dobré snídani v Mikulce - jsem se vydal zase zpět. Po oblevě už to nebylo tak příjemné, čím víc odpoledne, tím větší mejdlo a hodně jsem litoval, že jsem si nevzal lyže s mohérem. Ale v neděli ráno bylo poměrně chladno a podařilo se mi namazat, takže ty nejlepší pasáže kolem Cínovce mse mi jeli krásně. Pěkné byly také serpentiny pod Předním Cínovcem. Od oběda na Komáří Vížce už to byl jen dokjezd, sněhu méně, hodně vody. Nicméně, přejezd na polotěžko byl a zážitek výborný.

 

Přejezd silnice u Cínovce, chata Mikulka, zapomenutá sjezdovka pod Vitiškou a hrázděný domek

 

31.1.2026  Komáří Vížka - Sice jsem zcela vážně uvažoval o přejezdu Brd, nicméně zprávy nebyly dobré a tak "vyhrála" severní verze. Kombinace sněžení v týdnu a začátku prázdnin znamenala totální naplnění parkovacích kapacit v Telnici, vyjel jsem tedy skoro až k bufetu na Bubnu. Odtud jsem už po svých a po lyžích vystoupal na Adolfov. Byl jsem příjemně překvapen, sněhu bylo poměrně dostatek a co víc, všude vyfrézované stopy. Snad jediné, co by se dalo vytknout bylo typické krušnohorské neviditelno. Občas po kůlovém značení jsem tedy vyrazil směrem ke Komáří Vížce, nicméně svačinu jsem si tu nedal, návštěvníků bylo příliš mnoho. Pokračoval jsem tedy dále, k Přednímu Cínovci a tady to bylo už téměř dokonalé - krásné stopy, výborný terén.

 

Parkování na Bubnu, krásné stopy, nad Adolfovem, Komáří Vížka

 

25.1.2026  Železná Ruda - První letošní skialpy - vrátil jsem se k úplně první trase a doplnil ji o jedno stoupání navrch. Takže z parkoviště pod lanovkou na Pancíř (lanovka moc nejezdí, sníh zmrzlý a málo, sluníčko občas a teplota těsně pod nulou). Na Pancíři mne překvapilo, že nejezdí vlek na Pancíři - takže zprávy o tom, jak jej koupil nějaký plzeňský podnikatel a nastává kýžený rozvoj byly zřejmě liché. Ale i tak jsem si sjezdovku s velkou chutí sjel a po zmrzlé cestě se pak snadno dostal až na Špičácké sedlo. Následoval výstup na Špičák a sjezd po jedničce. V areálu mne překvapila skvělá restaurace - neodolal jsem  a zastavil se na polívku. Třetí výstup potom směroval přes Waisovnu ke Goldhofu a poté závěrečný sjezd zpět k parkovišti.

 

Chata Pancíř, vrchol Špičáku, nová restaurace v areálu a Waisovna

 

18.1.2026  Jindřichov - Na neděli předpovídali sluníčko a tak jsme využili nabídky a vypravili se do Jizerek. Po předchozí oblevě bylo ráno mrazivé a tak byl sníh velmi ledovatý, foukalo a stopa byla často zavátá spoustou jehličí. občas to byl docela boj. Od Hrabětic jsme kolem přehrady dojeli na Hřebínek, dali čaj a přes Královku se vrátili k autu. Krátké, ale intenzivní.

 

Chalupa na potoku, mrazivé ráno v Hraběticích, s Fíkem na Nové louce, louky pod Královkou

 

9.-11.1.2026  Soustředění PLSS - sjezd Obertauern - Načasováno přesně na závan arktického sněhu a sněžení, takže cesta tam byla dobrodružná - zatímco Petrovi se podařilo na poslední chvilku sjet z dálnice před uzavřeným tunelem, Luboš musel v zácpě vyčkat až k úniku přes parkoviště a stálo ho to tři hodiny. Ubytování Luboš nalezl moc pěkné, apartmán pro všechny a s velkou společnou místností, do střediska jsme to měli půlhodinku. Obertauern nás nadhlo širokými sjezdovkami a rozlehlostí. V sobotu bylo nevlídno, zima (-13°C) a sníh - odhadem tak 20cm nového, neděle už lepší - konečně bylo jasné, kde lyžujeme a po obědě už opravdu slunce a modro, byť stále zima a taé občas větrno. Obdiv Pepovi, protože s těmi kopci zápolil s vervou.

 

Sobota ráno na dolní stanici, naše ubytování, společné foto a momentka z neděle

 

29.12.2025 - 1.1.2026 Ještěd. Trochu jsem měl obavy, když jsem objednával pobyt na Ještědu, ale nakonec to byl možná nejzimnější silvestrovský pobyt co pamatuji. Nejprve docela zima, pak - na Silvestra na chvilu i sluníčko, načež nás zasypal sníh. Na sjezdovku jsme to měli přes les opravdu kousíček a zázemí v apartmánu velmi pěkné, takže jsem mohli chytat první lana (jezdilo se už od půl deváté) a přes oběd si odpočnout v bytě. Sjezdovka Skalka není moc členitá, zato je poměně dlouhá a aktuálně je to jediná volba. Ale díky tomu, že sníh byl každý den trochu jiný, tak i lyžování se měnilo, na Nový rok to bylo i na pěkný delší oblouk - méně lidí, méně boulí a pomalejší sníh.

 

Stíhali jsme první lano, na pár hodin si i užili výhledu na Jestěd a také zapadali sněhem

 

9.12.2025 Klínovec. Oproti Potůčkům tentokráte opravdu již svezení - vysněžená je Pařezovka a Dámská, v provozu dvě sedačky a také restaurace (což mne i překvapilo). Lidí v týdnu pochopitelně málo, počasí všude dobré, jen vrcholem mlhavý (ale viditelnost dobrá), spodní část občas i se sluníčkem. A přestože je poměrně teplo (až 6°C), tak sníh zůstával velmi dobrý a rychlý. Takže opravdu vydatné čtyři hodiny.

 

Sjezdovka Dámská, pohled shora, občas i pokus o sluníčko a já, v dobrém rozmaru

 

30.11.2025 Potůčky. Zahájení sjezdové sezóny. Chladnější konec listopadu dovolil zasněžování a tak jsem neodolal a zajel se podívat na sjezdovku v Potůčkách. Po dokončení dálnice až ke Kralovicím je cesta poměrně rychlá - zhruba dvě hodiny a navíc - nikdy jsem zde nelyžoval. Kopec je malý, zasněžen jen hlavní svah a je to technický sníh - velmi tvrdý, byť dopře připravený. Vlek je kotvový, ale docela to jede. Tři hodiny stačily, s výhledem do Německa a postupně se lepšícím podkladem. Mají tu i pěkné zázemí s restaurací, což mi přišlo vhod. A bylo moc pěkně (inverze - doma mlhavo).

 

Pohled od dolní stanice, výhled do Německa, sluníčko potěšilo a pohled z horní části sjezdovky