Sezóna 2018/2019:

Zaznamenal jsem:

23.3.2019 Plešivec. Nedalo mi to a přeci jen jsem vyrazil, předpověď byla příznivá. Ráno bylo vše jak má být - kopec urolbován, sníh ztuhlý (ranní teplota kolem tří nad nulou) a zcela jasno, krásně. Bohužel, nezačali vozit před oficiální devátou jako na Telnici, ale první dvě hodiny, byly skvělé - byť se nedalo jezdit dolů do Pstruží. Poté jsem si dal malou přestávku v lyžařském bufetu a dojezdil do jedné hodiny - sníh povolil, ale nebylo moc lidí, takže se jezdilo pořád dobře, navíc zcela bez prostojů ve frontě. Pokud to byly poslední lyže, potom super rozloučení.

 

Parkoviště (jsem třetí v řadě...), Plešivec v ranním sluníčku, dolní část sjezdovky a výhody jarní lyžovačky...

 

17.3.2019 Telnice. Poslední lyžování v Telnici - tentokráte předpověď slibovala sluníčko - a bylo tomu tak. Na Telnici jsem dorazil s předstihem, ještě se nejezdilo a stál jsem jako třetí na celém parkovišti. Prohlídnul jsem si svah - vše urolbováno a po včerejším dešti a nočním chladu pěkně ztuhlé. V 8:40 se začalo jezdit, asi hodinu to bylo velmi tvrdé a s množstvím děr v urolbovaném koberci. Postupúně to měklo (v poledne bylo snad 16°C) ale nebylo moc lidí, takže se nerozjezdilo a bylo to pořád velmi pěkné svezení. Plus to jaro.

 

Horní stanice dráhy na Rudném, pohled na sjezdovku pod lanovkou, selfíčko a Macháček v jerním slunci

 

8.3.2019 Rokytnice. Počasí příliš nepřálo - ráno poprchává a když se skibusem dostaneme k Horním Domkům, cedule oznamuje, že z důvodů silného větru nejezdí sedačková lanovka. V provozu jsou tedy pouze dvě Pomy - Zalomený a Montaz. Červená sjezdovka je o něco příjemnější svezení - horní část hodně zmrzlá, padák na dojezdu trochu rozježděný. Samozřejmě se tvoří fronty až do deseti, kdy postí sedačku. Horní část Lysé hory je úplně zmrzlá, hrany skoro odskakují. Zataženo, mlhavo, dost větrno. Teplota kolem nuly. Vzhledem k tomu, že další dva dny už jen pršelo, to nakonec bylo ještě super...

 

22.2.2019 Wilder Kaiser - pátek. Předpověď na pátek neslibovala nic dobrého a tak to také dopadlo. Ráno drobně pršelo a tak jsme doufali, že na vrcholu Hohe bude třeba sněžit. Sněžilo ale také foukalo a byla zde totální mlha. Nezbylo než sjet o něco níže, na sjezdovku 45 - tady sice bylo poměrně klidno, nicméně pršelo a občas tu také nic moc vidět nebylo. V každém případě, sedačka zde měla bublinu a vyhřívané sedačky, což nám umožnilo vydržet na svahu o něco déle. I tak jsme byli už ve tři doma a vyrazili na Mariastein.

 

Počasí na draka, momentka na svahu a Mariastein

 

21 - 24.2.2019 Wilder Kaiser. do Korcány doporučeného střediska jsme odjeli pro jistotu i s Korcány. Středisko je v podstatě hned na hranici s Německem, takže člověk nepotřebuje rakouskou dálniční známku (jen musí sjet dříve než v Kufsteinu a počítat zde se zácpou na odjezdu)

 

17.2.2019 Josefův Důl - den čtvrtý. Malý okruh přes Knejpu a Protrženou přehradu zpátky. Počasí bylo opět nádherné, sníh standardně - ráno zmrzlý, posléze dost rozměklý. Na výstupu se zase hodily běžky s chlupem, akorát Luboš to dokáže na rukou odtáhnout. Po svačince u přehrady jsme sjeli dolů, sbalili věci a domů. Díky pohostinnosti paní domácí jsme mohli zůstat na pokoji a ještě se osprchovat.

 

16.2.2019 Josefův Důl - den třetí. Na radu paní domácí jsme tentokráte vyrazili autobusem na Bedřichov. cesta byla poměrně komplikovaná, protože všude bylo spoustu aut, ale nakonec jsme se vyloupli pod Prezidentskou. Sjeli jsme k nádrži (a mále ztratili Černocha) a potom stupali přes Novou Louku na Hřebínek. U kiosku bylo spousta lidí a velká fronta - ale pivo a chleba se sádlem bylo fajn osvěžení. Přes Točnu a Čihadla jsme dorazili opět ke Knajpě a tady bylo rozhodnuto se vrátit kolem Protrženky - což znamenalo ještě kávičku a ovocný knedlík. Sjezd byl dnes těžší.

 

15.2.2019 Josefův Důl - den druhý. "Zásadní" výlet - nejprve jsme vylezli 3 km stoupání k Mariánskohorským Boudám a protržence, odtud zadem na Smědavu. tady jsme se rozdělili a plán byl objet okruhy pod Smrk, jenomže navigace selhala a tak jsme objeli okruh směrem na Jizerskou louku po Jezdecké a zpět po Promenádní cestě. Na obědě na Smědavě bylo plno, nicméně šlo to. Návrat přes Knejpu a závěrečný sjezd - celkem slušných 35 km, počasí dokonalé.

 

14.2.2019 Josefův Důl - den první. První den soustředění jsem pouze vystoupal na protrženou přehradu, dal si pivo (a poslal zprávu ostatním). Počasí zatím pod mrakem ale s příslibem zlepšení, sníh pomalý a kolem nuly, takže testuji nové běžky na ideálním povrchu - jde to (a hlavně, ihned do stopy, žádné mazání). Chce si to trochu zvyknout na dynamičtější odraz.

 

Chalupa u Potoka a její vyzdobené loubí, momentka od přehrady a marianskohorské boudy

 

3.2.2019 Srní. Ráno přineslo slušné překvapení... dobrých 20 centimetrů nového sněhu. Zvolili jsme proto "snadnou" cestu podél kanálu směrem na Srní, naštěstí už to před náma někdo také jel, a tak jsme nemuseli prošlapávat. Zbytky vosků ze včerejška samozřejmě v prašanu zapříčinili neustálé nalepování ledu na skluznici. Snažil jsem se to přemazat modrým, ale fungovalo to vždy jen pár kilometrů. Zklamání nás čekalo na Srní, tady totiž není jediná hospoda. Na zpáteční cestě to docela profukovalo.

 

2.2.2019 Březník. Dnes se mělo ještě oteplit. Vyrazili jsme podél Hamerského potoka na Horskou Kvildu. Ze stromů padaly celé kusy sněhu, takže chvílemi byla stopa ledem úplně zasypaná a lyže na tom špatně jely - zkoušel jsem i stoupací tekutý vosk, ale držel jen krátce. Na rozcestí před Kvildou jsme se obrátili na Modravu a stoupali pod vrcholek Sokola, následoval pěkný sjezd k Filipce. Počasí se rychle zkazilo a začalo sněžit. Příhodně se nám do cesty postavila restaurace a než jsme snědli polévku, obloha se vyčistila a začalo i svítit slunce. Čekala nás ještě cesta přes Patčí nádrž na Březník (zavřeno), zpáteční cesta na Modravu se dala celá sjet s odrážením. Celkem asi 30 km, slušná zátěž.

 

1.2.2019 Rokyta. První den jsme vyrazili jen na krátký průzkum - podél vchynického kanálu na Modravu. Bylo lehce nad nulou, ale šlo ještě mazat standardní vosky. Podél kanálu bylo protaženo, ale od hradlového mostu už byla vyfrézována (v podstatě netknutá) stopa. Na Modravě jsme nezašli do pivovaru, ale zůstali jsme v Arnice na polévku a pivo. Zpáteční cestu jsme prodloužili o část k Rybárně (velmi pěkné svezení) a teprve tady jsme se zase vrátili na stopu směr Srní.

 

Podél kanálu k Rechlovému mostu

 

27.1.2019 Telnice. Podle meteorologů mělo být ráno dvacet nového ale... Nicméně, vyrazili jsme na Telnici, trochu později - však jsme se také na parkoviště skoro nevešli - zataženo, jeden nad nulou ale - hodně skluzný sníh, čistě přírodní (akorát na Bubnu byl preparovaný z nějakých závodů). také mlhavo, hlavně nahoře, občas sněžení, občas mrholení. Macháček skvělý, bez lidí, stejně tak fronta, vzhledem k počtu aut obstojná - suma sumárum, hezké sklouznutí na známém kopečku (pro mne konečně zase na slalomkách).

 

26.1.2019 Silberhutte. Novinka - dosud jsem zde nebyl, jen jsem slyšel chválu na místní běžecký areál. Výhodou je, že je to kousek od dálnice, hned první sjezd za hranicema -  nicméně i tak by se nám bývaly hodily offline mapy Německa. Po nočním sněžení bylo všude spoustu sněhu a na při výjezdu parkoviště to trošku klouzalo. Ale nejvíc nás překvapilo, že se nikdo nepřevlíkal do běžeckého. Všichni jen popadli lyže a batohy a nahoru. Zaplatili jsme 4 euro a normálně se přezuli. Stačilo ale dojít na start a vše bylo jasné - k dispozici je tu šatna, zázemí, kiosek s příznivými cenami... Vybrali jsme si trasu 10 km na Zlatý potok (tedy tu do Čech..) a potom ještě dalších 6 km na německé straně. Teplota pod nulou, prašánek, mimo stadion všude volno. Celkový dojem - výborné místo, s brdských charakterem tratí - takže předem zjistit stav sněhu (přebytek ho tu nebude).

 

Zázemí na startu, o cedulky není nouze, u jedné jsem se i vyfotil, biatlonová střelnice

 

18-20.1.2019 Soustředění PLSS - Stubai. Během týdne jsme sledovali zprávy z Rakouska - hrozilo hlavně lavinové nebezpečí, nicméně nakonec si na nás počasí přichystalo jiný fígl - mráz. Po oba lyžovací dny bylo od mínus 16 do mínus 12, ale velmi pěkně, jasno, bez většího větru. Ale navlíknout se jako pumpa to chtělo. Bydlení jsme měli zajištěno kousek u vjezdu do Stubaiského udolí, takže ráno se vždy jelo cca 30 km nahoru ke stanici lanovky. Ta je evidentně úplně nová, velkokapacitní. Na ledovci jsme se chvilku špatně orientovali, nicméně potom jsme si vybirali hlavně osmisedačku v pravo - tady jse dolů jede po velké široké sjezdovce a nebo šestisedačku vlevo - tady je zase k dispozici pěkná červená. Rozhodující je, jak je která část osvětlená. Skvělé zázemí (včetně obchodu InterSport..), skvělé výhledy a docela i výběr sjezdovek (včetně malé "Sella Rondy"). Sníh velmi tupý, špatně skluzný (i po vosku super glide) - což na zdejších sklonech moc nevadilo. Žádné plotny, jen přírodní sníh - velké plus.

 

Vyhlídková plošina, jeden z nejhezčích pohledů, černoch na nových lyžích a porada před sjezdem  - Karel, Luba a Handy

 

5.1.2019 Kriterium prvního sněhu. Byl jsem naladěn na dobrou notu, zažehlil modrý vosk a těšil se na výlet. Jenomže, v Jáchymově, na místě srazu, ráno pršelo jak z konve a lépe nebylo ani na Božím Daru. U vodárny na nás zase vyběhla dvojice z baráku na křižovatce, naštěstí nás uklidnil zaměstnanec vodárny a naše těžce vykopané místo jsme si ponechali. Drželi jsme se tradiční cesty na Plešivec, kde byla slota už opravdu děsná, lanovka jezdila na prázdno a  ani v restauraci nával nebyl. Po celou dobu kolem nuly či lehce nad, mlhavo a větrno, poprchává.

 

Parkování u vodárny, s Pepou na Plešivci a celá skupina.

 

31.12.2018 Waldheim - den třetí. Otázku, zda bude víc lidí v neděli nebo v pondělí (tedy na Silvestra) nám zodpověděl první příjezd na spodní stanici - Silvestr "zvítězil". Ale ani tak to nebylo nic tragického, navíc počasí bylo zázračně pozměněné a nerespektovalo předpověď - namísto větrno oblačno bylo nakonec postupně až jasno a slunečno, mírně pod nulou. Sníh ráno sypký, postupně těšknul až ke konci byly na dojezdu muldy. Krásné výhledy k Vysokém Kolu i na Sněžku. Jo takové dny se dají vydržet.

 

Vrchol Medvědína, Any v růžové variantě, Labská bouda a pohled na Sněžku v zapadajícím slunci

 

30.12.2018 Waldheim - den druhý. Vyrazili jsme na sjezdovky - byť se nám to pan domácí snažil vymluvit - budou tam prý strašné fronty a stojí to majland... Za skipas zde žádají 890 korun, což je asi v česku maximum, fronty také byli, ale ač to vypadalo hrozně, čekalo se tak 15 minut v nejhorší čas a protože počasí bylo trochu horší (sněžilo a postupně přecházelo do mlžení) lidé postupně odcházeli. Nás zachránila bramboračka v chatě na dojezdu - ač jsme měli rukavice a nohavice zcela promáčené, dojezdili jsme až do půl čtvrté, kdy už to začalo být s viditelností špatné. Ráno nový sníh, cca 5 cm, rychle vyházený a odpoledne měkký a mokrý, teplota kolem nuly.

 

Ranní nadílka, ve frontě na lanovku, "záchranná" bouda a dojezd modré

 

29.12.2018 Waldheim - den první. Po obědě v Jilemnici jsme chvilku po dvanácté dorazili na spodní parkoviště na Horních Mísečkách (chata na Waldheimu je hned vedle) a hned jsme vyrazili na malý průzkum na běžkách - po vodovodní cestě na vrchol Medvědína, potom na Šmídovu vyhlídku a zpátky po silnici (teď v zimě slouží jako sjezdovka) dolů. Počasí bylo typicky horské - mlhavo, lezavo a větrno. Ale dobrá zpráva - sněhové podmínky jsou velmi dobré.

 

Bouda na Waldheimu, vodovodní cesta, Any a vrchol Medvědína (1235 mnm.)

 

15.12.2018 Kritérium prvního sněhu. Vzhledem k okolnostem šlo o mírně diverzní akci několika jednotlivců - jakmile se podle předpovědi ukázalo, že je to tady, spustil Kája dotazníkovou akci - nicméně nedalo to na víc, než na tři členy - Karel, Jana a já. Vyrazili jsme z Břas poměrně brzo, takže když jsme dojeli na kritický úsek nad Jáchymovem, kde to opravdu klouzalo a spousta aut to nedávala, tak se nám se štěstím podařilo proklouznout. Do neprohrnuté cesty na potůčky jsem si už ale bez řetězů netroufnul a raději jsme auto nechali na hlavní. Odtud jsme vyrazili směrem přes rašeliniště, abychom v zásadě dodrželi tradiční trasu. Sněžení ustalo a byli jsme odměněni jak sluníčkem, tak naprosto neporušenou upravenou stopou až na Plešivec. A třetí dárek - v restauraci nebyla krom nás jediná noha, navíc jídlo skvělé.

 

Příprava na parkovišti, společné foto, modrá obloha a neporušený běžecký manšestr...